Texty (Český studijní překlad)

3. kniha Mojžíšova 19,1-2.9-18

1. Tesalonickým 2,1-8

Matoušovo evangelium 22,34-46

Promluva

Představitelé vlády, odborných společností i médií se v normálních časech na širokou veřejnost obracejí různými způsoby. V poslední době pandemické mezi nimi převládají výzvy začínající podobně jako dnešní Boží řeč k Izraeli shromážděnému na poušti: „Buďte …“. Buďte zodpovědní, ohleduplní, poslušni nařízení, rozumní, trpěliví a mnoha dalšími. Zkrátka, buďte rozumnými občany.

Hospodin se na svůj lid obrací s výzvou, aby byli „svatí“. A hned jim také ukazuje cestu, jak se jimi stát, která rezonuje s dekalogem: respektujte své rodiče a zachovávejte den sváteční; nenechávejte si vše pro sebe, ale pamatujte na chudé; nelžete a nezapírejte, nekraďte; nezadržujte druhým jejich spravedlivou mzdu ani nezbytné prostředky na živobytí; nezneužívejte ani nevyužívejte hedikepů druhých ve svůj prospěch; u soudu nebudete stranit majetnému ani nemajetnému; nebudete pomlouvat a zostouzet druhé; nenecháte bez povšimnutí násilí páchané na druhých. Nakonec je Izraelcům zapovězena nenávist k druhému a ustanovena láska k bližnímu (3M 19,18). Zdá se tak, že cesta ke svatosti je především via negativa, cestou nečinění zlého. I láska k bližním se přeci projevuje tak, že se kvůli nim vzdávám určitých způsobů jednání, ne nutně zlých, ale život druhých ohrožujících. Výzvy k základní občanské poslušnosti v současné době se v mnohém podobají výzvě k milování bližních. Taková láska, která „nečiní druhému nic zlého“ (Ř 13,10a), je základem jakéhokoli dlouhodobého soužití lidí a skutečným požehnáním.

Buďte svatí, „neboť já Hospodin jsem svatý“ (3M 19,2). Pohnutkou pro cestu ke svatosti je Hospodinova svatost. Celé Písmo však vydává svědectví o Bohu, jehož láska nespočívá v tom, že „nečiní nic zlého“. Hospodin žehná, tj. dobro-řečí, sestupuje do komplikovaných lidských situací, aby kolísajícím zjednal pevnou půdu pod nohama, zachraňoval, ukazoval směr, posiloval, chránil, vysvobozoval, přinášel naději. Evangelista Jan pak věrné Boží sestupování shrne v základním vyznání naší víry: Bůh tak miloval svět, že jeho milovaný Syn položil svůj život, aby každý, kdo mu důvěřuje, měl život věčný (J 3,16; 10,17-18; 11,25-27). Svatost, která je Bohu vlastní a nám je ukázána jako cesta, je tedy podobou Božího obecenství s námi lidmi a vzájemného lidského soužití (1Kor 13). Pán Ježíš Kristus hloubku této Boží svatosti a její význam pro celé stvoření svým dnešním slovem stvrzuje (Mt 22,37-40).

Kdo může na cestu ke svatosti vstoupit? Kdo může přistoupit k Hospodinu, přijít do jeho blízkosti? (2M 3,4-6). Písmo nám o tom přináší svědectví v 5. knize Mojžíšově (5M 8,2): „Pamatuj na celou cestu, kterou tě Hospodin, tvůj Bůh, vedl těchto čtyřicet let pustinou, aby tě pokořil, vyzkoušel a poznal, co je ve tvém srdci, jestli budeš zachovávat jeho příkazy, nebo ne.“ Cesta pouští z egyptského otroctví do země života podle Božích ustanovení (tóra) je pro Bohem povolaný a Mojžíšem svolaný lid obdobím tříbení a sebepoznání, jež má velmi blízko k tomu, o čem hovoří apoštol Pavel: „potom poznám plně, jako Bůh zná mne“. Boží pravidla života jsou vzácným darem, se kterým je třeba s úctou a dobrým porozuměním nakládat, aby přinesl Bohem zamýšlené dobro. K tomu je třeba obdarované připravit, rozvinout jejich schopnost rozpoznat, na čem záleží, jejich dovednost rozlišit mezi lidskými a Božími úmysly a jejich lásku k Bohu, která je východiskem i završením všeho lidského.

Také evangelium o cestě Boží svatosti k člověku je svěřeno těm, kdo prošli zkouškou: „Bůh nás vyzkoušel, aby nám svěřil evangelium, proto mluvíme ne tak, jako bychom se chtěli zalíbit lidem, ale tak, abychom se zalíbili Bohu, který zkouší naše srdce“ (1Te 2,4). Pavel mnohé útrapy, které dosud podstoupil při svých misijních cestách, přijímá jako svého druhu „zkoušku odvahy“, kterou jej Bůh připravuje a obdařuje důležitými postoji a povahovými rysy pro apoštolskou službu. Nejdůležitějším mezi nimi je ohled nikoli na mínění lidí, ale na lásku k Bohu a k těm, jimž má evangeliem sloužit (1Te 2,8). Tato duchovní zkušenost jej přivedla k poznání, které může za všech okolností být slovem povzbuzení i důvěry pro každého z nás: Víme, že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému“ (Ř 8,28a).